Graviola je rostlina, jejíž význam je široce využíván indiánskými kmeny po staletí v Jižní a střední Americe. Do záběru evropské medicíny a laboratorních testů se graviola dostala zhruba v polovině 20. století. Lidová medicína doporučuje užívání gravioly při infekčních onemocněních způsobených bakteriemi a parazitickými organismy včetně leishmaniózy. Domorodí léčitelé běžně podávají výluh z listů nebo semen gravioly při virových onemocněních (zmiňuje se i léčba infekce způsobené virem HIV), zejména při oparech-herpes.
Jihoamerická medicína (obzvláště na území Kuby) doporučuje graviolu jako antioxidant a imunostimulant při nachlazení, mírných virózách, dále při asthmatu a při poruchách imunitní odpovědi. Antiparazitární hodnocení tvrzení proti různým druhům leishmanióz podporuje Vila-Nova et al., kteří popsali citlivost těchto organismů na anonacion a korosolon izolovaných z gravioly.
Některé zdroje vycházející z tradičního využití bylin zmiňují výhody využití gravioly u některých druhů rakoviny. Několik vědeckých (animálních) prací studovalo vliv obsahových látek gravioly na možné zastavení některých druhů rakovinných buněk. Více prací se ale zabývalo pozitivním ovlivněním (podporou) těchto látek vůči již existující protirakovinné léčby (možný synergistický účinek). Lidová medicína vychvaluje graviolu jako prostředek k zabíjení rakovinných buněk a zastavení růstu novotvarů.
Také se v rámci tradiční medicíny konzumuje k vyvolání zvracení (pouze semena ve větším množství) a kvyprázdnění obsahu střev. Není také ani náhodou, že se v tradičním pojetí podává graviola při kašli nebo zánětech (nosu, nosohltanu a hltanu). Někteří lidé si graviolu vychvalují k dosažení odpočinku a krelaxu duše a těla. Vychází se z lidové tradice, kdy byla graviola používána ke zmírnění depresí a úzkostlivých stavů. U větších dětí se graviola využívala ke snížení horečky, zklidnění svalových křečí, při vředových chorobách a k podpoře trávení.
Květy se v lidové medicíně používají jako protikřečový prostředek při kolikách a bolestech trávicího ústrojí. V oblasti Karibiku je graviola velice oblíbená proti horečkám. Odvary z listů gravioly se ve stejném prostředí doporučují proti zánětům a nateklým končetinám. Na animálních testech se zjistil možný analgetický a protizánětlivý účinek.
Menší klinické studie testovaly potenciál obsahových látek gravioly na pozitivní ovlivnění vysokého krevního tlaku a regulaci hladiny cholesterolu. Další práce popisovaly mírné snížení vysokého krevního cukru u glykemiků po požití patřičných dávek obsahových látek gravioly. Zevně se graviola aplikuje při arthritických bolestech, únavě a revma.
Účinné látky
Výzkumy prokazují obsah specifických látek zvaných jako annonacenové acetogeniny. Právě jim je připisována schopnost ničit rakovinotvorné buňky. Již mnoho let probíhají výzkumy ve snaze separovat tyto látky a vytvořit lék na rakovinná bujení, bohužel však zatím bez úspěchu. Annonacenové acetogeniny se vyskytují pouze v rodu rostlin Annonaceae (láhevníkovité) a obecně u nich byly zjištěny protimikrobiální , antiparazitické a protinádorové vlastnosti.
Graviola obsahuje acetogeniny, epoxy-acetogeniny a další polyketidové epoxy-deriváty a tzv. annocenové acetogeniny. Nejvíce jsou výzkumy zaměřeny na obsahové látky annonacin, koronin, montekristin, annomuricin, korosolon, bullatacin (možný protirakovinný účinek), muricapentocin, muricoreacin, murihexocin C, retikulin, N-methylcoculaurin, lektin, C a D kohibiny, isochinoliny (mírný antidepresivní účinek), alkaloidy, dále na deriváty bis-tetrahydrofuranu a cis-monotetrahydrofuranu. Zmíněné látky se zatím několikero laboratoří bezvýsledně snaží syntetizovat.